Soutěž na nové nádraží v Banské Bystrici se konala v průběhu druhé světové války v roce 1941. Vyhrál ji architekt Ján Štefanec se symetrickou kompozicí výpravní budovy. Po stranách odbavovací haly byla situována dvě dvoupatrová křídla. Tato boční křídla zahrnovala prostory pro technické zázemí, personál a cestující. Soutěžní projekt byl z hlediska architektonického řešení velkorysý. Ústředním bodem celé architektonické kompozice byla 12 metrů vysoká odbavovací hala. Během přípravy projektové dokumentace v letech 1941–1945 byla nakonec snížena na výšku 10 metrů.
Ačkoliv byl nakonec projekt upraven, vycházel z původního soutěžního návrhu. Přestože je stavba materiálově řešena poměrně složitě (vzhledem k jejímu komplikovanému provozu), byla navržena v duchu funkcionalismu. Výsledná podoba vychází z původní koncepce budovy jako lineární stavby s centrální halou propojenou dvěma podélnými křídly.
Architektura nádraží je prezentována především vysokou hmotou odbavovací haly s plochami hlavních fasád, které se obracejí k městu a do kolejiště. Fasády jsou členěny vysokými okny oddělenými sloupky (celkem osm polí). V současné době jsou okenní otvory osazeny vitrážemi s tematikou historických událostí ve středoslovenských městech. Vitrážová okna jsou umístěna na hlavní fasádě obrácené k městu, okna osvětlující odbavovací halu ze strany kolejiště jsou zasklena pouze reliéfním sklem. Přízemí odbavovací haly je odděleno a zdůrazněno linií předsazené markýzy. Střední část budovy je obložena bílými travertinovými deskami. Po stranách vstupního schodiště jsou před nádražní budovou umístěny monumentální pískovcové sochy.
Interiér haly je obložen leštěným mramorem. Na podlaze jsou použity velkoformátové travertinové dlaždice.
V interiéru odbavovací haly je osm vysokých oken. Původně byla zasklena pouze reliéfním sklem, aby do odbavovací haly pronikalo rozptýlené světlo. V roce 1959 přibyly umělecké vitráže s motivy středoslovenských měst Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Brezno a Zvolen. Vitráže prezentují historické dominanty těchto měst. Další čtyři jsou věnovány figurálním motivům s textem SLÁVA SLÁVY 1944–1945 oslavujícím konec druhé světové války, Slovenské národní povstání, osvobození a slovenský lid. Celá kompozice je navržena a realizována v intencích socialistického realismu, který byl v té době oficiální uměleckou doktrínou. V případě železniční stanice v Banské Bystrici vitráže nepůsobí násilně a nyní tvoří přirozenou součást interiéru i exteriéru odbavovací haly. Dílo realizovali tři umělci. Jejich jména jsou uvedena na spodním okraji jedné z vitráží.
V návaznosti na symetrickou kompozici fasády nádraží jsou před nádražím umístěna dvě monumentální sochařská díla. Mužské postavy v životní velikosti představují dřevorubce a obráběče kovů. Autorem obou děl je sochař František Gibala.
