Viadukty v Biatorbágy překonávají široké údolí potoka Füzes ve výšce 20–25 metrů. Severní viadukt na pravé straně byl postaven v letech 1883–1884 coby součást železniční trati Budapešť – Kelenföld – Újszőny (dnes Komárom).
Most s celkovým rozpětím 2 × 40,6 metru tvoří spojitá příhradová konstrukce (vyrobená v železárně Resica), která spočívá na třech podpěrách. Rozpětí jednotlivých polí je 38,29 metru, 38,12 metru a 2 × 2 metry kamenných kleneb opěr. Mostní konstrukce měla od počátku statické problémy, a proto v roce 1903 byly hlavní nosníky zesíleny a roku 1934 musela být kvůli zvýšenému zatížení vyměněna celá mostní konstrukce. K tomuto účelu byly využity příhradové nosníky 2 × 40 metrů z konvertorové oceli z demontovaného viaduktu v obci Barok.
Levý (jižní) viadukt byl postaven současně s druhou kolejí trati Budapešť – Hegyeshalom v roce 1898. Viadukt tvoří příhradové nosníky z konvertorové oceli z Diósgyőrských železáren o rozpětí 2 × 41,2 metru. Mostní konstrukci vyrobila a smontovala společnost MÁVAG. Rozpětí jednotlivých polí je 39,70 metru, 39,70 metru a 2 × 10,00 metrů + 2 × 10,00 metrů kamenných kleneb u opěr.
S jižním viaduktem je také spojen nejznámější maďarský teroristický útok. 13. září 1931 krátce po půlnoci vyhodil Szilveszter Matuska do povětří kolej na budapešťské straně mostu pod rychlíkem jedoucím z Budapešti do Vídně. Výbuch způsobil pád parní lokomotivy, tendru, zavazadlového vozu a pěti osobních vagonů do údolí. Při nehodě zahynulo 22 lidí a mnoho jich bylo zraněno. Konstrukce mostu ale utrpěla jen drobné škody, které byly rychle opraveny, a provoz na levostranném viaduktu mohl být obnoven již o tři týdny později.
Po elektrifikaci železniční trati Budapešť – Hegyeshalom (1931–1932) byly roku 1941 konstrukce obou viaduktů zpevněny zřídka používanou metodou pomocí parabolického oblouku umístěného pod hlavními příhradovými nosníky. V roce 1944 se ustupující německá vojska pokusila vyhodit viadukty do povětří, ale naštěstí se tak nestalo díky rychlému postupu sovětských vojsk a obětavosti strážců mostu.
V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století si modernizace železniční trati Budapešť – Hegyeshalom vyžádala výstavbu železničních oblouků s větším poloměrem (nejméně 900 metru) namísto dosavadních oblouků s poloměrem 300–400 metrů. V rámci modernizace trati byly vybudovány oblouky s větším poloměrem, což bylo možné pouze založením nové koleje. Z tohoto důvodu byl na viaduktech ukončen roku 1977 provoz pro osobní dopravu a o dva roky později i pro nákladní.
Severní viadukt je nyní využíván jako lávka pro pěší a vyhlídkové místo, zatímco jižní je uzavřen.
