První trať na jihu Banátu, Oravica – Jasenovo – Bela Crkva – Buzijaš, se začala stavět v letech 1846 až 1847, po několika přerušeních prací byla roku 1854 otevřeno pro nákladní a o dva roky později pro osobní přepravu. Hlavní význam trati byl hospodářský: spojit hornické centrum Oravica s nejbližším říčním přístavem Buzijaš. Trať byla dlouhá 63 km, z toho 27 km na území dnešního Srbska a 36 km na území Rumunska, v roce 1858, byla rozšířena o trať Temišvar – Vršac – Jasenovo.
Hlavní stanice srbské části byla ve vesnici Jasenovo. Kromě přijímací budovy měla také výtopnu, dílnu, vodárnu pro zbrojení parních lokomotiv, uhelný mlýn a točnu. Přijímací budova je podélná stavba, jejíž přízemní střední část je na obou stranách doplněna shodným kolmými patrovými křídly. Charakteristický trojúhelníkový štít s kruhovým oknem zvýrazňuje hlavní vchod do budovy. Cihlové ozdobné prvky jsou soustředěny kolem okenních a dveřních otvorů, na nárožích a v římsách. Původní budova měla čekárny první a druhé třídy, speciální čekárnu pro matky s dětmi, restauraci, bufet a ubytování pro železničáře.
Staniční budova v Belé Crkvě má rovněž obdélníkový půdorys, se zvýrazněnou patrovou střední částí, která je zakončena trojúhelníkovým štítem. Před ní byla podle kolejí dvoupatrová dřevěná veranda, která byla později odstraněna. Boční křídla jsou přízemní. Zatímco dispozičně navazuje na typickou koncepci tehdejších železničních staveb, výzdoba je velmi neobvyklá, více klasicistní, bez cihlového reliéfu. Okna jsou zvýrazněna plochým frontonem s konzolami.
Po první světové válce byla trať postupně zrušena. Dnes jsou koleje zcela rozebrány a většina budov podél bývalé železnice je zdevastována. Nádraží v Jasenově, ač je chráněnou kulturní památkou, je v dosti špatném stavu a bez využití, stejně jako nádraží v Belé Crkvě.
