Již na počátku 20. století s neustálým nárůstem osobní i nákladní dopravy bylo první novosadské nádraží přetíženo. Protože již nebylo možné efektivně organizovat smíšenou osobní a nákladní dopravu, ani obsluhovat velké množství lokomotiv a nákladních vozů, nejprve se nákladového nádraží přesunulo do západní části města. Projekt seřaďovacího nádraží byl schválen v roce 1915 a v roce 1916 byla uzavřena smlouva o výstavbě mezi Ministerstvem války ve Vídni a městem Novi Sad. Následně, v roce 1918 začalo vyvlastňování půdy. Projekt stavby kolejiště a výtopny pochází z roku 1924.
Architektonicky nejzajímavější budovou v areálu je výtopna, centrálně umístěná budova s půlkruhovým půdorysem. Spolu s ní postupně přibyla různá zařízení, která byla nezbytná pro provoz nádraží. Výtopna se vyznačuje provozním schématem, které je na počátku 20. století charakteristické pro tento druh železničního zařízení v celé Evropě. Z centrálního bodu vnitřní plošiny, kde je umístěn naváděcí mechanismus, vybíhá radiálně směrem k výtopně 22 kolejí. Každá z nich projde dvoukřídlými kovovými vraty a po překročení servisní jámy vede vozidlo do budovy. Interiéru půlkruhové haly dominuje ocelová střešní konstrukce. Povrch vnější stěny je rozdělen mělkými pilastry na 22 polí, v nichž jsou dvě větší okna. Zajímavým detailem střídmé industriální architektury je cihlová ozubená střešní římsa.
Při zprovoznění nového nádraží v roce 1964 si seřaďovací nádraží, které bylo poměrně daleko od starého nádraží, zachovalo svůj účel, protože zapadalo do nové železniční sítě, a svou funkci plní dodnes.
