Železniční spojení mezi Českou Lípou a Libercem vystavěla v letech 1897–1900 společnost Ústecko-Teplické dráhy (ATE) coby poslední a technicky nejnáročnější etapu své Severočeské transverzální dráhy, přepravující do Liberce podkrušnohorské hnědé uhlí. Jen na sedmikilometrovém úseku mezi Křižany a Karlovem je na ní pět tunelů a čtyři kamenné mosty, z nichž ten největší, 29,5 metru vysoký a 200 metrů dlouhý viadukt se stal dominantou malebného Kryštofova údolí. Protože za Rynolticemi následuje nejdelší stoupání celé trati, které nákladní vlaky musely zdolávat s pomocí další lokomotivy, bylo zdejší nádraží doplněno areálem vozovny, zahrnujícím již zaniklou točnu, dvoulodní remízu z kamenného zdiva (čp. 206) a vodárnu (čp. 205), dnes upravenou na rodinný dům. Dochovalo se zde také obvyklé dřevěné skladiště (čp. 207), strážní domek u východního zhlaví (čp. 204), parková úprava okolí a rovněž mechanické přejezdové závory ze čtyřicátých let dvacátého století. Rynoltická výpravní budova (čp. 208) je jednou z pěti na této trati, shodné se dobře dochovaly také v Brništi, Zdislavě, Křižanech a Karlově pod Ještědem. Zatímco jejich dispozice je dána typovým plánem středně velkých výpravních budov, který ATE užívala již při stavbě předchozí etapy mezi Litoměřicemi a Českou Lípou, jejich fasády jsou však, stejně jako fasády největších výpravních budov tohoto úseku, dochovaných v Mimoni, Jablonném v Podještědí a Liberci-Horním Růžodole, tvořeny režným zdivem, kamennými ostěními oken a dveří a bedněnými štíty. Původ tohoto řešení dobře ilustruje široké souvislosti železniční architektury: Režné zdivo (nejen) železničních staveb přinesl do Rakouska-Uherska architekt a publicista Hartwig Fischel (1861–1942), který od roku 1888 spolupracoval s projekční kanceláří společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda. Její inženýr Anton Dachler (1842–1923) vytvořil individuální i typové plány výpravních budov na trati mezi moravským Kojetínem a slezským Bílskem, které si jeho tehdejší nadřízený, inženýr Hermann Rosche (1852–1911) oblíbil natolik, že jejich fasádní členění prosazoval i poté, co v roce 1897 nastoupil jako stavební ředitel u ATE, aby vytvořil své „mistrovské dílo“ – tedy dnešní trať 086 z Liberce do České Lípy.
Menu
