V dubnu 1867 byl otevřen 68 kilometrů dlouhý úsek železniční trati Pešť – Hatvan. Tzv. Rakousko-uherské vyrovnání z roku 1867 ratifikoval obnovený uherský parlament 29. května 1867 a následně byli 8. června 1867 císař František Josef a císařovna Alžběta korunováni uherským králem a královnou.
Jako korunovační dar obdrželi zámek Gödöllő (tzv. Grasalkovičův hrad). Královna Alžběta navštěvovala zámek pravidelně až do své smrti v roce 1898 a František Josef ji sem často doprovázel.
Královský pár měl od počátku problémy při čekání na příjezd vlaku, protože „malá místnost sloužící jako čekárna byla malá, dusná a špinavá“. V roce 1868 byl proto pro něj postaven provizorní dřevěný pavilon v tyrolském stylu a roku 1882 následovala nová Královská čekárna v novorenesančním stylu. Ačkoli některé prameny uvádějí jako autora Královské čekárny Miklóse Ybla, novější uměleckohistorické výzkumy se přiklánějí ke Gyulu Rochlitzovi, architektu budapešťského nádraží Keleti (Východního nádraží).
Ačkoli byla královská čekárna jednopatrovou budovou, byla pojatá velkoryse jako běžné nádraží. Na městské straně se nachází portikus a střecha podepřená čtyřmi iónskými sloupy, kde mohl stát připravený královský kočár. Od vchodu vede krátká chodba do velké čekárny zvané Knížecí, které dominuje vínová barva. Z Knížecí čekárny se pak vchází do pokojů krále a královny. Pokoj Františka Josefa charakterizovaly olivově zelené tapety a čalouněná sedací souprava v témže barevném odstínu, zatímco pokoj královny Alžběty (Sisi) byl vymalován světle žlutou barvou.
Po ženevském atentátu na královnu Alžbětu v roce 1898, provedeném italským anarchistou Luigi Luchenim, navštěvoval František Josef palác Gödöllő jen zřídka, naposledy v roce 1911. Mezi dvěma světovými válkami využíval Královskou čekárnu regent Miklós Horthy.
Těsně před koncem druhé světové války ustupující německá vojska nádražní budovu vyhodila do povětří a zapálila sklad uhlí ve sklepě. Královská čekárna vyhořela a zůstaly z ní neporušené jen obvodové zdi. V roce 1945 byly zakryty plochou střechou a budova sloužila jako pokladna a čekárna pro veřejnost. Roku 2011 byla Královská čekárna zrekonstruována z prostředků Norských fondů dle původních plánů z roku 1882. Rekonstrukce získala ocenění Mezinárodní rady pro památky a sídla ICOMOS. V budově je nyní muzeum a pořádají se tu také svatby, konference a komorní koncerty.
