„Alföldi Kerti Gazdasági Vasutak“ (AKGV) je nejvýznamnější soukromá sbírka úzkorozchodných průmyslových železnic v Maďarsku. Historie AKGV sahá až do roku 1998, kdy byl ohrožen úsek průmyslové železnice o rozchodu 600 mm kvůli demolicím cihelny Bohn v Békéšské Čabě. Rodina zakladatele AKGV z ní zakoupila dvě rozebrané točny a také dostatek kolejového materiálu na zhotovení 50 metrů dlouhé drážky na své zahradě. V témže roce rodina zakoupila dva vagony a k jejich uskladnění postavila dvoukolejnou vozovnu.
V letech 2005–2006 dorazila další kolejová vozidla a kolejové materiály z uzavřených cihel v Szentes a Békés a v roce 2007 byla rovněž z Békéšské cihelny zakoupena také první lokomotiva AKGV.
V poslední době byla drážky výrazně rozšířena a větší publicitě se dostalo i činnosti AKGV v oblasti ochrany průmyslového dědictví. V důsledku toho se k železnici, která byla do té doby prakticky prací jednotlivce, připojili další nadšení ochránci dědictví. Větší tým otevřel nové možnosti jak v záchraně vozidel, tak v rozvoji železnice, protože to, co by bylo dříve fyzicky nebo finančně nedosažitelné, se nyní společným úsilím stalo realizovatelným – rozšíření kolejí nebo výstavba čtyřstanicové motorárny vybavené posuvnou plošinou.
Do roku 2023, ke 25. výročí existence AKGV, dosáhne vozový park – který je v podstatě založen na vozidlech ze zaniklých cihel – 100 jednotek s 15 lokomotivami a 85 vozy a délka trati přesáhne 150 metrů. Víkendová zahrada se proměnila v malý železniční skanzen, vhodný pro vystavení průmyslových kolejových vozidel o rozchodu 600 mm a jejich infrastruktury v provozu.
Kromě záchrany, restaurování, renovace a prezentace průmyslových kolejových vozidel a artefaktů členové AKGV aktivně přispívají k ochraně průmyslového dědictví na národní i místní úrovni. Mezi jejich cíle patří vytvoření interaktivní expozice prezentující historii výroby cihel v Békešské Čabě blízko bývalých hlinišť, která by zároveň fungovala jako výchozí bod pro venkovní dráhu a oživila tak kdysi prosperující průmyslovou oblast, která je téměř čtyři desetiletí opuštěná
