Tatranské elektrické železnice (TEŽ) ve Vysokých Tatrách jsou ekologickou dopravou od začátku – jsou to nejstarší železnice na Slovensku, postavené již pro elektrickou trakci.
TEŽ je horská trať s největším adhezním stoupáním v síti slovenských železnic – 59 promile. Celková délka trati je 35 km, z toho 19 km je v obloucích. Zvlněná trasa trati citlivě reaguje na konfiguraci terénu a poskytuje nové scenérie výhledů na tatranskou přírodu.
Napájecí systém TEŽ užívá stejnosměrný proud o napětí 1500 V, traťový rozchod je 1000 mm. Maximální traťová rychlost je 60 km/h.
Trasování tratí i vzhled některých nádražních budov se nezměnily dodnes – např. stanice v Tatranské Lomnici a Starém Smokovci dokumentují styl staveb z doby jízd prvních vlaků. Nárůst počtu cestujících a zvyšující se nároky na jejich bezpečnost i komfort si však vyžádaly také náhradu původních stanic novými budovami. Vybudování nového staničního komplexu se smíšeným rozchodem 1435/1000 mm v Popradu si v roce 1991 vyžádalo celkové přesměrování TEŽ v úseku Poprad Tatry–Velký Slavkov obchvatem Popradu.
K systému Tatranských elektrických železnic patří také řada specifických technických a provozních zařízení, která podporují spolehlivost, bezpečnost a komfort poskytovaných služeb.
„Dvourozchodné“ lokomotivní depo v Popradu technicky obsluhuje lokomotivy normálního rozchodu pro standardní vlakové tratě i speciální lokomotivy rozchodu 1000 mm pro síť TEŽ a v případě velkých oprav také vozy zubačky ze Štrby. I když tratě TEŽ jsou jednokolejové, provoz elektrických osobních vlaků je zajišťován plynule díky výhybnám – ve Velkém Slavkově, Pod Lesem, v železniční stanici Starý Smokovec, Tatranská Polianka a Vyšné Hágy. Dvoučlenně spojené soupravy zajišťují kyvadlově provoz na trati Starý Smokovec–Tatranská Lomnica, protože se zde nacházejí jen zastávky bez možnosti křižování vlaků. Ve Velkém Slavkově je kolejový triangl, který slouží v případě potřeby k otočení elektrických jednotek.
Vozový park TEŽ představují především vlakové soupravy, včetně funkčních historických lokomotiv a jiných vozidel. Speciální pomocná vozidla slouží k opravám, výjimečným přepravnícm zásahům a k údržbě tratě a trolejového vedení.
Ozubnicová úzkokolejná železnice na trase Štrba – Štrbské Pleso sice nepatří do komplexu TĚŽ, avšak svou polohou a službami je komplementárně podporuje. Byla postavena v roce 1896 a sloužila jako nejkratší spojení mezi dálkovou železniční tratí Bohumín–Košice a atraktivním vysokohorským prostředím. Trať byla postavena původně pro parní trakci. V roce 1970 byla nově vybudovana ozubnicová elektrifikovaná trať v rámci generální rekonstrukce sítě veřejné dopravy v Tatrách. Trať je napájena z měnírny Štrba. Maximální stoupání na 5 km dlouhé trati je 150 promile, přičemž je zde 47 530 zubů (10 zubů na jeden metr).
Celý komplex TEŽ, včetně zubačky, je stále plně funkční a účinně zajišťuje ekologické dopravu cestujících v rámci chráněného území Tatranského národního parku.
Dopravní systém TEŽ byl od počátku vybaven vlastním zdrojem energie: tvořila jej Elektrárna v Popradu, přenosová trasa elektrického proudu vysokého napětí 15 kV a měnírna elektrického proudu v Horním Smokovci.
Prvotní trať z Popradu do Starého Smokovce (funkční od 1908, zdroj elektrického proudu vodní elektrárna ve Veľká u Popradu) měla být rozšířena do Tatranské Lomnice a na Štrbské Pleso (1911). Tehdy vznikla potřeba vybudovat nový silný zdroj elektrického proudu. Nová parní elektrárna byla postavena v blízkosti železniční stanice Poprad na košicko-bohumínské trati tak, aby se minimalizovaly náklady na dopravu uhlí na výrobu páry. Do provozu byla uvedena v srpnu 1912. Elektrárna je bloková stavba s dobře čitelným funkčním rozvržením: dvě paralelní přiléhající haly (kotelna na výrobu páry a strojovna – hala s generátory) uzavírá trakt s rozvodnou akcentovanou věží v nároží a velínem. Objekt je dodnes zachován v původní objemové skladbě včetně suterénu a komínu pro odvod spalin. Fasády jsou řešeny jednotně: kombinace tmavě červené cihlové armatury v nárožích a obloučkový vlys pod korunní římsou kontrastně rámují okrově světlé plochy omítaných stěn se soklem z kyklopského kamenného zdiva. Vysoké svislé okenní otvory perforují všechny obvodové stěny. Zachováno je původní řazení prostor, původní lanové vazníky zastřešení a vyvýšená galerie se schodištěm a dekorativním zábradlím v bývalé generátorové hale. Původní strojní vybavení se nedochovalo. Dnes budova slouží Tatranské galerii.
Budova trakční měnírny elektrického proudu v Horním Smokovci (v části Pěkná vyhlídka) byla postavena současně s parní elektrárnou v Popradu, s níž byla spojena vysokonapěťovým vedením 15kV. Obě budovy byly uvedeny do provozu v roce 1912. Účel budovy měnírny je stejný od dob vzniku: měnit střídavý elektrický proud vyrobený v elektrárně (později z veřejné sítě) na stejnosměrný proud pro potřeby trakčního vedení Tatranských elektrických železnic. Díky akumulátorové baterii umožňovala jezdit tramvajím TEŽ i během výpadků elektrického proudu ze sítě. Vzhled budovy se od svého vzniku v podstatě nezměnil. Zřetelně je přiznána technologická hala měnírny s akcentem věže. V doplňkové pozici k hale je obytná část pro personál. Budova je postavena v secesním slohu stylizovaných geometrických forem. Stejně jako v elektrárně v Popradu, i zde se červené neomítané cihlové zdivo kombinuje s omítanými světle okrovými stěnami: rámuje nároží, římsy, dekorativní lizény a všechny otvory do budovy. Stěny mají vysoký sokl z kamenného kyklopského zdiva, kovové výplně oken v technologické části mají rastr malých tabulek skla. V obou budovách je zachováno zastřešení pomocí lanových vazníků a plastická dekorativní úprava stěn v hlavní hale. Řemeslně dokonalé detaily, velkorysé prostorové řešení a nápaditý architektonický výraz poukazují, že nejde jen o stroze účelové stavby: obě budovy jsou individuálně esteticky pojaté a vyzařují dobovou atmosféru nadšení pro industriální pokrok. Ani u jedné ze staveb však autor projektu není znám. Známá je jen stavební společnost, která oba objekty pravděpodobně realizovala. Technologická zařízení jsou dodnes funkční a měnírna je národní kulturní památkou. Objekt a vybavení měnírny v Horním Smokovci spolu s elektrárnou v Popradu podávají obraz o technickém řešení jedné z prvních elektrických železnic na území Slovenska, a právě v tom spočívá jedinečnost tohoto souboru.
