Po desetiletích pokusů začlenit hlavní župní město Veliki Bečkerek do železniční sítě monarchie, byla 8. července 1883 otevřena lokální trať Velika Kikinda (Nagykikinda)–Veliki Bečkerek (Nagybecskerek). Byla navržena na provozní rychlost 45 kilometrů za hodinu, počátkem 30. let byla kvůli hustému provozu modernizována na rychlost 60 kilometrů v hodině a vyhlášena hlavní železnicí druhé třídy.
Jednalo se o první soukromou lokálku v tehdejší Torontálské župě. Zákon o liniových stavbách z roku 1881 kromě jiných parametrů definoval základní ustanovení týkající se stavby železničních budov, které měl být jen minimální. Bylo také plánováno, že výpravní budovy budou postaveny z cihel a strážnice ze smíšeného materiálu nebo nepálených cihel. Sklady pro zboží měly být dřevěné se zděnými základy a výtopny hrázděné. Každé 4 km bylo nutné postavit strážnici. Nádražní budovy, kromě zastávek, měly dvě čekárny. Společnost nebyla povinna poskytovat na nádražích prostor pro veřejná zařízení, jako je pošta, telegrafní služba, policie a armáda. Na každé stanici byl plánován sklad pro zboží. Projekt železnice vytvořil inženýr Mihaj Molnar (Molnár Mihály) a předpokládá se, že byl také zodpovědný za přizpůsobení standardních projektů konkrétním místům.
Do této stanice přijížděly i významné osobnosti tehdejší doby, mezi nimi na přelomu 19. a 20. století tehdejší korunní princ František Ferdinand, kterému banátské/Torontské lovecké revíry učarovaly a několikrát je navštívil. Při svém prvním příjezdu v listopadu 1898 na nádraží byl podle místního tisku vřele přivítán váženým publikem župy.
Oblast vedle Aradakské brány byla pro stanici vybrána během politické obchůzky budoucí trati 20. března 1882. Výpravní budova je jednopodlažní, s výraznými bočními rizality, a nese charakteristické prvky železniční architektury: okuli, štukové bosáže a nadokenní oblouky. Střední část na straně kolejiště byla rozšířena verandou. Později byla vedle této stávající výpravní budovy postavena ještě přízemní stavba, která byla téměř totožná se stanicí Veliki Bečkerek–Obala Begeja.
Nádraží v dnešním Zrenjaninu bylo během 20. století uzavřeno, dnes v něm jsou sociální byty a budova není dostatečně udržovaná.
