Železnici do Uherského Hradiště přivedla Rakouská společnost místních drah (ÖLEG) již v roce 1883, o pět let později byla dvacetikilometrová místní trať Staré Město–Uherská Brod napojena na tzv. Vlárskou dráhu, spojující Brno se slovenským městem Trenčianska Teplá. V polovině dvacátých let pak přistoupilo brněnské Ředitelství státní drah k výstavbě dvojice nových, shodných výpravních budov: v Uherském Brodě byla slavnostně otevřena 12. října 1927 a v Uherském Hradišti přesně o tři léta později, ovšem za přítomnosti ministra železnic Rudolfa Mlčocha. Projekt, vypracovaný stavebním oddělením Ředitelství v roce 1925, přepracoval referent pro pozemní stavby Ministerstva železnic, inženýr Miloš Fikr (1892–1968) „s použitím prvků svérázného lidového stavitelství“ – především vysokých dřevěných deštěných štítů se šikmo nebo vějířovitě kladenými prkny, ale také tesařsky ztvárněné konstrukce zastřešení nástupiště. Účelné, ve výsledku asymetrické uspořádání budovy tak posloužilo k jejímu „malebnému zevnímu rozvinutí“. Z iniciativy státní organizace na podporu turistiky (Zemského cizineckého svazu v Brně) byly obě nové staniční budovy také vyzdobeny charakteristickými ornamenty lidových výšivek zdejšího jedinečného národopisného regionu – Moravského Slovácka. Výtvarnice Rozka Falešníková (1900–1983) je nejprve provedla v malbě na omítku, která však neměla potřebnou stálost, při první rekonstrukci budovy v roce 1957 ji proto autorka spolu se skupinou svých žaček provedla nově, technikou dvoubarevného sgrafita. Budova byla opravena znovu v roce 2004 a roku 2011 zvítězila v celostátní anketě Nejkrásnější nádraží. Spolu se svým hůře dochovaným dvojčetem v Uherském Brodě představuje patrně nejzdařilejší výsledek dobové snahy o reformu a kontextualizaci drážní architektury za pomocí folklórních motivů.
