První železniční trať v Maďarsku (Pest–Vác) byla otevřena roku 1846 a v roce 1847 byla postavena také železniční trať Pest–Szolnok. Podle původních plánů by tato trať vedla do Aradu přes Szarvas, Mezőberény, Békés a Gyulu, ale občané Čaby brzy rozpoznali potenciál železnice a požádali o změnu trasy. Ke změně plánované trasy významně finančně i věcně přispěli: vyvlastněním pozemků, zemními pracemi, stavbou mostů a příslibem 500 000 cihel na stavbu nádraží.
V listopadu 1856 získala společnost Potiské železnice / Tiszavidéki Vasút (TVV) výhradní právo na stavbu trati Arad–Szajol, která nyní vede přes Čabu. Stavba úseku o délce 143 km probíhala rychlým tempem a železniční trať a nádraží Čaba byly předány do užívání 25. října 1858. Výpravní budova je postavena podle typového projekt Potisské železnice III. třídy, stejně jako sdnes krásně zrekonstruované nádraží v Karcagu.
V roce 1871 se Csaba stala skutečným železničním uzlem a v té době byla již plně postavena železnice z Alföldu až do Rijeky (AFV). Tehdy poprvé došlo k rozšíření nádražní budovy kvůli zvýšenému provozu.
V polovině 80. let 19. století byly TVV i AFV v rukou státu a provoz tratí převzaly Maďarské státní dráhy (MÁV).
Počátkem 20. století byla nádražní budova již velmi stísněná a její rozšíření bylo nevyhnutelné. I když vznikla myšlenka na stavbu nové nádražní budovy, v roce 1909 byla rozšířena pouze boční křídla nádražní budovy.
V polovině 20. let 20. století snili obyvatelé Békešské Čaby o grandiózním, téměř 200 metrů širokém moderním nádraží, které nahradí stávající výpravní budovu, to se však nesplnilo.
Místo toho byly v roce 1928 přijaty plány na uměřenější dvouvěžovou budovu v novobarokním stylu, kterou navrhl inženýr MÁV Béla Goszleth. Výběrové řízení na stavbu vyhrála místní firma stavitelského mistra Jánose Liptáka na jaře 1931 a hned se začalo s bouracími pracemi. Stavba se však zpozdila a předání budovy proběhlo bez jakýchkoliv slavností 21. října 1933.
Během druhé světové války, při bombardování 21. září 1944, bylo poškozeno mnoho železničních staveb, včetně staré a nové výpravní budovy – z té naštěstí zůstala zachována centrální čekárna a věže.
V desetiletích po 2. světové válce se stav obou budov zhoršoval a prováděny byly jen částečné, tvarově nevhodné rekonstrukce.
V letech 2013 až 2016 MÁV zrekonstruovaly obě nádražní budovy s maximálním zohledněním památkové ochrany a uvedl je do souladu požadavky 21. století – například nástupiště jsou přístupná podchodem a výtahem z haly pro cestující Goszlethovy výpravní budovy. Obě budovy jsou krásným příkladem zachování maďarského železničního dědictví.
