První vlak projel Melencem 8. července 1883, kdy byla otevřena trať Velika Kikinda–Beodra–Veliki Bečkerek. Na jejích zastávkách vznikly přízemní přijímací budovy na obdélném půdoryse, podélně s tratí. Byly téměř totožné, jediným rozdílem bylo uspořádání oken a dveří na fasádách. Každá měla charakteristické detaily – kruhové okno na bočních fasádách, nárožní štukovou bosáž a segmentové oblouky nad otvory.
I stanice v Melenci byla taková, i když postupem času byly štukové ozdobné prvky na fasádě značně zjednodušeny. V některých částech – jako je pole atikové římsy – je však dodnes patrný původní nátěr a výzdoba. Budova má nyní okrově žlutou barvu, přičemž původní detaily ukazují kombinaci žluté coby hlavní barvy fasády, červené, zdůrazňující cihlové detaily a zelené na nárožích. Mezi kolejemi a budovou je plot – původně z tepaného železa, nyní „zmodernizovaný“ – který byl také součástí nádraží. Průčelí jsou devítiosá, nad okenními dveřní i oblouky jsou štukové záklenky. Na kratší straně jsou okenní osy čtyři a je zde okulus, který není skutečným otvorem, ale je také vyroben v sádře. Objekt má sedlovou střechu. Jsou v něm kancelářské prostory, čekárna a malý sklad zboží. Vedle přijímací budovy je podél kolejí menší sklad a o pár set metrů dál další velký sklad s dřevěnou konstrukcí a cihlovými zdmi, nyní opuštěný.
Výpravní budova železniční stanice Melenci je v poměrně špatném stavu. Na rok 2024 je plánována rekonstrukce, která by zahrnovala mimo jiné obnovu fasád, střechy, tesařské a zámečnické práce, obnovu klempířských prvků, ale i další vnitřní a venkovní práce. Velkou hodnotu areálu představuje dochované mobilní a stacionární vlakové zabezpečovací zařízení, které slouží dodnes.
Nádražím v těchto dnech převážně projíždějí nákladní vlaky. Osobní doprava byla omezena na několik odjezdů osobních vlaků do Subotice a Kikindy.
