Rozhodující vliv na stavbu tunelu měla prusko-francouzská válka, která naplno poukázala na důležitost železnice jako komunikačního a dopravního prostředku. Realizován byl dle původní koncepce výstavby trati Wałbrzych – Kłodzko, jednoho z úseků Slezské horské dráhy. Jednou z mnoha překážek na trase byl masiv Mały Wołowiec (720 m n. m.) v Rybnickém hřebeni, oddělující Wałbrzyskou kotlinu od kotliny Noworudské. Pro jeho překonání bylo rozhodnuto vyrazit jednokolejný tunel o délce 1 560 metrů. Práce začaly v létě 1876 a trvaly do roku 1879. První vlak tunelem oficiálně projel 15. října 1880, poté, co byly všechny práce na celé jednokolejné trati dokončeny. Na konci 19. století bylo rozhodnuto o výstavbě paralelní koleje a stavba druhého tunelu o délce 1 601 metrů byla zahájena v roce 1909, do provozu byl uveden roku 1912. Jedná se o jeden z nejdelších tunelů v Polsku, vstupy se nacházejí v nadmořské výšce 535 a 540 m n. m. a jejich spád směrem na jihovýchod činí 3,12 promile, maximální hloubka od povrchu je 181 metrů. Tunely jsou postaveny z kamenných kvádrů a částečně i z režného zdiva se železobetonovými prvky, vstupní portály jsou obloženy kamennými kvádry. Tvar tunelů je eliptický o šířce 4,8 metru a výšce 5,8 metru. Po stranách bylo provedeno několik únikových východů a revizních výklenků odvodňovacího systému. Pro odvod kouře byl ve skále vyvrtán komín a mezi tunely proraženo pět spojovacích míst (z nichž tři jsou dodnes přístupná), která zároveň sloužila jako únikové výklenky. Na konci devadesátých let 20. století byl tunel uzavřen.