Trasa vede z Banské Bystrice přes Harmanec do Kremnice a zpět přes Hronskou Dúbravu a Zvolen. Cesta končí opět v Banské Bystrici. Úsek mezi Banskou Bystricí a Hornou Štubňou nese název Trať SNP (Slovenského národního povstání). Trať je jedinečná stejně jako jsou jedinečné příběhy, které se odehrály na trase mezi Kremnicí a Zvolenem.
Původní trať Zvolen – Vrútky byla součástí Uherské severní dráhy Budapešť – Salgótarján – Lučenec – Zvolen – Vrútky (spojení s Košicko-bohumínskou dráhou), která byla uvedena do provozu 12. srpna 1872. Zvažované propojení Zvolena s Košicko-bohumínskou dráhou přes Ružomberok nebo Harmanec nebylo kvůli vysokým nákladům realizováno. Nakonec byla vybrána varianta vedoucí přes Kremnici.
Úsek trati mezi Zvolenem a Banskou Bystricí byl zařazen do druhé etapy a provoz na něm zahájen 3. září 1873. Spojení Banské Bystrice s Turiecem bylo po mnoho let neaktuální. Teprve v meziválečném období se začalo s propojováním tratí směřujících na Pohroní a Turiec. Vznikla takzvaná středoslovenská transverzála – nitranská trať neboli spojení Trenčína přes Prievidzu, Handlovou, Dolnou Štubňu, Banskou Bystrici a Margecany s Košicemi.
V roce 1931 byla zprovozněna trať Handlová – Horná Štubňa, která spojila Ponitří a Turiec, a v roce 1936 také trať Červená Skala – Margecany, která se napojila na trať Žilina – Košice. Po dokončení těchto úseků byla v roce 1936 zahájena výstavba posledního úseku Banská Bystrica – Dolná Štubňa, který měl propojit stávající tratě.
Chybějící úsek mezi Banskou Bystricí a Dolnou Štubňou měl mít délku 40,956 kilometrů a měl překonat výškový rozdíl 373,78 metru na bystrické straně a 125,62 metru na turčianské straně. Počet tunelů a jejich délka se v průběhu výstavby měnily kvůli složitým geologickým podmínkám. Nejvyšší bod trati dosahuje nadmořské výšky 692,94 metru.
Náročná horská trať na pomezí Velké Fatry a Kremnických vrchů využívá 22 tunelů na celkové délce 12 211 metrů a 112 mostů a propustků. Na stavbě pracovalo až 12 339 dělníků (v květnu 1938) a 19. prosince 1940 byla trať slavnostně otevřena.
Na konci druhé světové války byla většina viaduktů a mostů zničena ustupujícími Němci. Po jejich opravě byl 17. března 1946 provoz obnoven.
